Landův proslov na Slavících

Když jsem si pouštěl záznam proslovu Daniela Landy, říkal jsem si: „A hergot, tohle je průšvih.“ Průšvih to byl. O hudebních (ne)kvalitách Landy nemá cenu mluvit, ale muzikant ve mně vzbudil otázku, kam kultura spěje? Jestliže by měla být obrazem a tahounem společnosti, pak tu něco smrdí. Vkus, který nastavují osobnosti, je vždycky výš než ten, jehož autorem jsou lidé. Tudíž: Propagujte béčkovou literaturu a můžete si být jistí, že čtenáři si nakonec vyberou knihu céčkovou. Stejné je to s hudbou. Landa nemluvil od věci, ale své názory vyjádřil příšerně a hlavně nekulturně. Neříkám, že by se do televize neměly dostat nadávky nebo naštvané názory, ale když je řeknete takhle, lidi si z toho vezmou akorát to, že joooo Landa se nebojí říct něco pořádně. No pořádně to neřekl, to ani náhodou. Nejlepší protest by byl, kdyby si pro cenu nepřišel a ne když něco zakdákal do mikrofonu, navíc s kšiltovkou na hlavě (a to prosím ve Státní opeře, o synáčkovi Lucie Bílé pomlčím, ten má na takový nevkus ve svém věku ještě nárok). Umění je urazit s grácií, ne prázdně nadávat.