úterý 12. února 2013

Francie, Británie a homosexuálové...kde je Česko?


Máme půlku února ve Francii je pořádně horko (nebo teplo, jak chcete). Sněmovna schválila zákon, který legalizuje sňatky homosexuálů a umožňuje jim adoptovat děti. Statisíce demonstrantů vytáhly do pařížských ulic už před časem a nebyly to jen svíčkové báby, které mašírovaly hlavním městem. Znamená tenhle boj, hádka, tahanice něco pro Česko? Podívejme se na Španělsko, katolickou baštu Evropy, to stejnopohlavní sňatky schválilo už v roce 2005.


Česko patří v pohledu na gaye a lesby k nejtolerantnějším státům světa, Praha je v top desítce nejpřívětivějších měst pro homosexuály na světě, přesto zákon o registrovaném partnerství čekal na schválení až do roku 2006. 

Kdežto katolická Francie (respektive její parlament), o Španělsku nemluvě, se nebojí svých obyvatel zatížených stereotypy a předsudky. V Česku je klima pro obdobný zákon zdánlivě ideální. Církevní vlivy na slušném minimu, levicové založení většiny obyvatel (tady by byla ČSSD opravdu k něčemu užitečná), radikalismus omezený na sociální sféru (české nácky spíš budou zajímat nepřizpůsobiví Romové než gayové, kteří mnohdy cpou ekonomiku nahoru, jelikož nejsou zatíženi závazky...zatím), přitom právě ve Francii je velice silná radikální pravice – rodina Le Pen.

Záběry z říjnového protestu proti homosexuálním sňatkům.

Britský premiér Cameron protlačil zákon o homosexuálních sňatcích před pár dny dolní komorou parlamentu. Francie dnes. Kdy to čeká Česko? 

A čeká ho to vůbec? Když se podíváme na své východní sousedy, zjistíme, že Slovensko předstírá, že homosexuálové nejsou součástí společnosti; o Polsku nemá cenu mluvit – konzervativní stát, který byl schopný se hádat o přítomnost kříže vztyčeného před prezidentským palácem po havárii ve Smolensku.

Jsou Češi vůbec zralí k takovému kroku? 

Češi jsou veskrze zpátečnickým národem, který má rád svoje jistoty (a několikery minulé volby to dokázaly). Homosexuálové se tu pohybují víceméně v rovině veřejného posměchu (co přídavných jmen a jinotajů jsme si vymysleli; můj nejoblíbenější je jednoznačně kuřbuřt), nebo přehlížení. Máme sice největší queer filmový festival ve střední Evropě, který je i hojně navštěvovaný, ale vlastní pride dostala Praha až předloni. Ne že by exhibování bylo ideálním řešením, jak prosadit menšinová práva, ale minimálně na problematiku upozorní.

Ve Francii dnes hlasovalo 329 poslanců pro a 229 proti zákonu.

Zajímalo by mě, kdy se v tuzemsku otevřeně začne mluvit o takovém zákonu pro české homosexuály. Nezaznamenal jsem, že by po ohlášení francouzského rozhodnutí v médiích někdo přišel s otázkou, jak by to vypadalo, nebo dokonce jak to bude vypadat s Českem. A mě by to opravdu zajímalo. Budeme táhnout za jeden provaz s ostatními národy na východě, nebo půjdeme blíž Evropě, která se nebojí kontroverzí?

3 komentáře:

  1. Vida, já myslel, že v Česku už to možné je...

    OdpovědětVymazat
  2. Právě že není...asi jsem našel svou novou oblast občanského aktivismu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. OK, ale musíš si pořídit takovou tu duhovou vlajku :D

      Vymazat