Má Pulitzera, je jedním z
nejvýznamnějších spisovatelů současnosti, jeho novela Hodiny
skončila i na plátnech kin. Michael Cunningham píše knihy, které
se dají číst ve vlaku, a stejně tak se nad nimi dá přemýšlet.
Kdo ze současných autorů dosáhl takového kompromisu?
Michael Cunningham nepoučuje,
nemoralizuje (ostatně jeho postavy k tomu moc příležitostí
nedávají), nefilozofuje. A to je velké plus. Jde po příběhu,
ale nenásilně. Nepointuje, nedělá zbytečné zápletky. Vypráví
a to mu jde ksakru dobře. Milovníci fantasy, sci-fi nebo
experimentu si na své rozhodně nepřijdou. Cunnigham je těžký
realista, byť se v jeho realitě prolíná skutečnost s iluzemi,
představami a vzpomínkami.
Cunningham rád navazuje na slavné
autory minulosti. Příběh Hodin vystavěl na knize Virginie Woolf
(která je jednou ze tří hlavních postav Hodin) Paní Dallowayová.
Fiktivní postava (údajné alter ego Woolf) paní Dallowayové
spojuje tři hrdinky Hodin. Jedna (Virginia) její příběh píše,
druhá (Laura) ho čte a touží po něm a konečně třetí
(Clarissa) žije příběh paní Dallowayové. Hodiny jsou asi
nejlepší knihou, kterou jsem kdy četl. Dokonale poskládaný obraz
společnosti v průběhu dvacátého století a skvěle vyhrocené
situace a popsané emoce.
I nejnovější kniha Za soumraku se
inspirovala historií. Za soumraku prakticky zpracovává téma Smrti
v Benátkách. Když jsem Smrt v Benátkách otevřel (a s ohromným
sebepřemáháním dočetl), musím říct, že Cunningham dal
Mannově tématu možnost stát se. To, jak Cunningham popisuje
realitu, je přitažlivé, hrozivé, občas skandální. Když čtu
fantasy, je mi nad slunce jasné, že draka nepotkám, že Sauron mi
hlavu taky neusekne. Když čtu Cunninghama, mám pocit, že něco z
jeho knih by se mi nakrásně mohlo přihodit (a přitom to nejsou
utahaná dramata o tom, jak člověka vytáčí práce nebo škola).
Cunningham ve svých pracích zobrazuje
málem fantaskní realitu. Koneckonců komu by se podařilo sehnat si
dům u bájného Woodstocku, jako se to podařilo třem hlavním
postavám spisovatelovy průlomové knihy Domov na konci světa? Ta
je ostatně zajímavým románem, který popisuje Ameriku od divokých
šedesátých let až po vystřízlivění v osmdesátých letech,
kdy se hrdinové Domova na konci světa probouzejí do zodpovědnosti
a strachu z AIDS, přitom se nechtějí vzdát svých ideálů.
Cunninghamovi obecně záleží na pocitech svých hrdinů, proto
nechává Lauru z Hodin, aby hodila za hlavu všechny hodnoty svého
okolí, a proto nechává Petera z knihy Za soumraku ve skličující
životní nejistotě. Jen ať si čtenář užije a vyžere všechny
deprese nebo naopak štěstí fiktivních (ale hergot realistických)
postav.
Žádné komentáře:
Okomentovat