Šplhal jsem se do kopce k autobusové
zastávce, když jsem zaslechl hlas kluka, který prodával plyšáky
– zisky na charitu, lapač prachu domů. Zastavil postarší dámu
(tak kolem optimistických sedmdesáti) a povídá jí: „Mladá
pani, nechtěla byste...“ Nutno říct, že mladá paní nechtěla,
sklopila zrak a pokračovala dál. Uvědomil jsem si (a nebylo na to
potřeba moc energie), že ona dáma rozhodně mladá nebyla. Na
jejím místě bych se asi parádně naštval, že si ze mě lidi
dělají dobrý den.
Kde se asi oslovení mladá paní
vzalo? Je jistě skvělé být mladý (jéje a jak!), ale koneckonců
i tak báječné přídavné jméno má své limity. Že je člověk
mladý tak, jak se mladý cítí být? Ale jděte. Pokud ovšem
nepočítáme to, jak lidé začnou dětinštět.
Denně potkávám lidi, kteří sedí
za pultem v supermarketech nebo obchodech a mladá paní je
pro ně každá. Je to nejpříšernější oslovení, ale pro lidi
se stalo stejně neutrální jako na shledanou (které říkáme, i
když bychom řvali, že toho člověka nechceme už nikdy vidět).
Ovšem alternativa neexistuje. Můžete s dotyčnými ženami mluvit,
ale bez oslovení. Nevšiml jsem si nějaké náhražky mladé
paní...krásná paní (feministky na vás, drzouni), milá paní (to
zní, jako byste si z ní utahovali), vážená paní (jste mi
ukradená, ani nevíte jak)? Takže asi budeme muset ještě nějaký čas
zůstat u mladé paní a doufat, že prodavačkám a lidem ve
službách jednou dojde, jak pitomé oslovení to je. Zajímalo by
mě, jak se právě teď má důchodkyně-mladá paní, která si
plyšáka nekoupila. Možná právě googlí (nemějte předsudky, penzistky
to umí) nějaký krém proti vráskám...
Žádné komentáře:
Okomentovat