Máme půlku února ve Francii je pořádně horko (nebo teplo, jak chcete). Sněmovna schválila zákon, který legalizuje sňatky homosexuálů a umožňuje jim adoptovat děti. Statisíce demonstrantů vytáhly do pařížských ulic už před časem a nebyly to jen svíčkové báby, které mašírovaly hlavním městem. Znamená tenhle boj, hádka, tahanice něco pro Česko? Podívejme se na Španělsko, katolickou baštu Evropy, to stejnopohlavní sňatky schválilo už v roce 2005.
Česko patří v pohledu na gaye a lesby k nejtolerantnějším státům světa, Praha je v top desítce nejpřívětivějších měst pro homosexuály na světě, přesto zákon o registrovaném partnerství čekal na schválení až do roku 2006.
Kdežto katolická Francie (respektive
její parlament), o Španělsku nemluvě, se nebojí svých obyvatel
zatížených stereotypy a předsudky. V Česku je klima pro
obdobný zákon zdánlivě ideální. Církevní vlivy na slušném minimu,
levicové založení většiny obyvatel (tady by byla ČSSD opravdu k
něčemu užitečná), radikalismus omezený na sociální sféru
(české nácky spíš budou zajímat nepřizpůsobiví Romové než
gayové, kteří mnohdy cpou ekonomiku nahoru, jelikož nejsou
zatíženi závazky...zatím), přitom právě ve Francii je velice
silná radikální pravice – rodina Le Pen.
Záběry z říjnového protestu proti homosexuálním sňatkům.
Britský premiér Cameron protlačil zákon o homosexuálních sňatcích před pár dny dolní komorou parlamentu. Francie dnes. Kdy to čeká Česko?
A čeká ho to vůbec? Když se podíváme na své východní
sousedy, zjistíme, že Slovensko předstírá, že homosexuálové
nejsou součástí společnosti; o Polsku nemá cenu mluvit –
konzervativní stát, který byl schopný se hádat o přítomnost
kříže vztyčeného před prezidentským palácem po havárii ve
Smolensku.
Jsou Češi vůbec zralí k takovému kroku?
Češi jsou veskrze
zpátečnickým národem, který má rád svoje jistoty (a několikery
minulé volby to dokázaly). Homosexuálové se tu pohybují víceméně
v rovině veřejného posměchu (co přídavných jmen a jinotajů
jsme si vymysleli; můj nejoblíbenější je jednoznačně kuřbuřt),
nebo přehlížení. Máme sice největší queer filmový festival
ve střední Evropě, který je i hojně navštěvovaný, ale vlastní
pride dostala Praha až předloni. Ne že by exhibování bylo
ideálním řešením, jak prosadit menšinová práva, ale minimálně
na problematiku upozorní.
Ve Francii dnes hlasovalo 329 poslanců pro a 229 proti zákonu.
Zajímalo
by mě, kdy se v tuzemsku otevřeně začne mluvit o takovém zákonu
pro české homosexuály. Nezaznamenal jsem, že by po ohlášení
francouzského rozhodnutí v médiích někdo přišel s otázkou,
jak by to vypadalo, nebo dokonce jak to bude vypadat s Českem. A mě
by to opravdu zajímalo. Budeme táhnout za jeden provaz s ostatními
národy na východě, nebo půjdeme blíž Evropě, která se nebojí
kontroverzí?
Vida, já myslel, že v Česku už to možné je...
OdpovědětVymazatPrávě že není...asi jsem našel svou novou oblast občanského aktivismu :D
OdpovědětVymazatOK, ale musíš si pořídit takovou tu duhovou vlajku :D
Vymazat